czech-books.com

Miroslav Horníček vzpomíná nejen na divadlo. …

Rozsvítila se světla a já jsem si řekl, zachráním to. Rukou si podržím knír a budu mluvit s Karlem přes rameno, že ani on ani diváci si toho nevšimnou. Taky jo, přidržel jsem si knír a povídám: „Ta dáma má jazyk“ a víc jsem neřekl. V té chvíli se totiž na mě Karel Fořt obrátil a taky mu visela půlka kníru.

Takže jsme se oba rozeřvali a odešli jsme. Zkrátka, čím větší tragédie, tím větší sranda …