DVD Musíme si pomáhat
Czech
Hřebejk je jako chirurg: laskavý, vždy milý při vizitě se shovívavým úsměvem, avšak ledově klidný při operaci a diagnostice vředů.
Bezdětní manželé Josef a Marie Čížkovi začnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka. Čížek se uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Aby odvrátil pozornost udavačů, začne spolupracovat s kolaborantem Prohaskou.
Hrají: Anna Šišková, Boleslav Polívka, Jaroslav Dušek, Jiří Kodet, Jiří Pecha, Martin Huba, Simona Stašová
V kartónovém obalu.
Recenze:
Mám i nemám rád Hřebejkův film Musíme si pomáhat. Mám ho rád hodně, protože pohled, kterým se Hřebejk dívá na českého člověka je laskavý, ironický, lidský, ale zároveň nemilosrdný. Nemám ho rád proto, že chci vidět jiný pohled na českého člověka, český úděl a české dějiny. Chci vidět české Osobnosti, české Hrdiny. Ne čecháčkovské figurky. Mistrně propracované dialogy jeho filmů přitom laskavě a nemilosrdně jdou až na dřeň "české povahy". Hřebejk je jako chirurg. Laskavý lékař, vždy milý k pacientům při vizitě se shovívavým úsměvem, avšak ledově klidný při operaci a diagnostice vředů.
Věta hlavního hrdiny z filmu Musíme si pomáhat:
„My jsme se dívali z okna a říkali, že nás to míjí.
Dneska, dneska nás to chce…“
pronášená nad půlkou prasete je kvintesencí českého přístupu k vlastním dějinám. Dějiny, politika, to je něco velikého, co se nás obyčejných lidí vlastně až tolik netýká. A když se tyto veliké dějiny začnou roztáčet do šílených obrátek a začnou hrozit-ohrožovat, český člověk doufá, že ve své chaloupce za mezí se před těmi dějinami schová. Ještě tak vyvěsí vlaječky a zamává těm velkým dějinám, až pojedou okolo, ale jinak se schová do své komůrky a nějak to přečká.
Má to ještě jednu stránku, ten zvláštní přístup k dějinám, k politice. Ta představa, že ty velké dějiny tvoří velcí lidé. Kdo čte memoáry lidí, kteří se pohybovali ve vysoké politice, nestačí se divit, jak obyčejní lidé s obyčejnými strachy, problémy a chybami rozhodují o osudech milionů – obyčejných lidí. Pro českého člověka však lidé na vrcholcích politiky a dějin jsou jako polobozi. Lidé zázračných vlastností a schopností. U takových velikánů pak český člověk má přehnaná očekávání. A pokud ta očekávání nesplní, běda jim! Za většinu selhání české společnosti pak nesou vždy (z pohledu českého člověka) odpovědnost tito velikáni sami. Obyčejný český člověk je tak vlastně neustále zrazován „těmi nahoře“ Zikmundy Liškami zrzavými, Beneši, Dubčeky a dalšími.
„Jsme s vámi, buďte s námi!“
je vlastně nesmyslné heslo (tak oblíbené v roce 1968). Není totiž žádné my a oni, je jen my. Jenomže z onoho my nevyplývá jen patřičné sebevědomí, ale také zodpovědnost. Zodpovědnost za vlastní činy, které musí být vykonány a které musí být podloženy vlastními hodnotami. Ty hodnoty si každý obyčejný člověk musí vytvořit a nést v sobě, ale nehlásit se k žádným hodnotám, znamená nechat si prostor k manévrování. Prostor k úniku. Je to pohodlnější. Výmluva je nasnadě, vždyť přeci obyčejný člověk musí přežít, když velké kolo dějin šílí, že?
A když se daří? To jsou podobizny panovníků-prezidentů vyvěšeny ve školních učebnách a náležitě vyleštěny. Vlaječky visí v oknech a mává se a mává…
Netvrdím, že "česká povaha" existuje, přesto mě stále tento relativní fenomén národního charakteru stále znovu nutí k zamyšlení.
Režisér Jan Hřebejk: Příběh filmu pro mě znamená moji osobní úvahu na téma o síle lidské slušnosti.
English
Nominated for 2000's Best Foreign Language Film Oscar, Jan Hřebejk's tale of life under Nazi occupation strikes a near-perfect tragicomic pitch.
Czechoslovakia, late 1930s: We glimpse three co-workers motoring pleasantly through the countryside. Fast-forward a few years: Jewish David (Csongor Kassai) has been shipped off to Terezín. Germanophile Horst (Jaroslav Dušek) is the town quisling. Mild, melancholy Josef (Boleslav Polívka) just wants to get through the war unscathed, keeping his head down and tolerating Horst's frequent visits and attentions to his wife, Marie (Anna Šišková). Which visits shift from annoying to dangerous when escaped David returns and seeks shelter the only place he can, at Josef and Marie's flat.
With their characteristic humanity and a fresh take on the ubiquitous narrative of occupation, joined-at-the-hip collaborators Jan Hřebejk and Petr Jarchovský (Pelíšky, Horem pádem) have crafted one of the best war-at-home tales in the Czech or any other cinema. Often compared to (and much better than) Roberto Benigni's Life is Beautiful in its high-wire mix of horror and humor, Divided We Fall strikes a near-perfect tragicomic pitch as Josef, with fear and self-loathing, publicly cultivates Horst and his Nazi pals to deflect any suspicion that he's got something to hide. Heading a great cast, Polívka, the country's finest working actor, gives one of his finest performances, mining the desperate farce in Josef's awful predicament as he comes to realize, with something like terror, that he is going to do the right thing.
