czech-books.com

Tato kniha, kterou jsem přečetla opravdu jedním dechem, mi otevřela oči! Doporučila jsem ji všem kamarádkám, které překročily padesátku (a těch už je požehnaně) a které se, místo věčného - všem protivného reptání, nebojí přiučit činorodému myšlení a přizpůsobit své chování. Tento fiktivní deník známé socioložky je taková jakási šablona pro ty z nás, které (i když začínáme přemýšlet o stárnutí!) chceme zůstat i nadále a co nejdéle oblíbené, samostatné, plné života se smyslem pro humor, aktivní a mít dobré vztahy s dětmi, přáteli, vnoučaty… Pro ty z nás, které nechceme, aby naše děti, vnoučata, kamarádi volali a přišli na návštěvu protože jsme ’staří a osamocení’, ale proto, že si s námi rozumí a mohou si s námi pěkně popovídat, svěřit se nám, zasmát se, lečcemu se přiučit… Knihu doporučuji i VÁM, moji milí čtenáři, a pokud Vám ještě padesát není, kupte ji mamince, babičce, kamarádce … později mi za to určitě poděkujete :-) … [lenka]

[Autorka o své knize] Doma jsem se starala o tehdy skoro devadesátiletou maminku a naši sousedku a denně jsem poslouchala stížnosti jak starých lidí, tak jejich dospělých (a také již starých) dětí na problémy soužití. Jedni i druzí často nespravedlivě obviňovali své blízké - vlastně za to, že sami si nedovedli uspořádat své vztahy a hlavně nevěděli, jak a čím naplnit poslední dekády svého života. A když jim člověk řekl přímo, v čem chybují, urazili se. Když jsem jim ale jejich vlastní chyby a zbytečná obviňování předvedla v podobě vyprávění o druhých, zasmáli se a často řekli: "Na to si musím dát pozor, abych to taky nedělala!" A totéž jsem si tehdy uvědomila i já o sobě samé. Pak budu rigidní, "tuhá", a tak musím všechny tyto chyby reflektovat, ještě dokud to vnímám a myslím si, že mne se to ještě netýká. Tak vznikl fiktivní deník, ve kterém stará paní zapisuje pozorování o dceři, synovi, vnoučatech, ale píše si sem i citáty či co má koupit, pomlouvá druhé, obviňuje vlastní děti, ale při dalším čtení si uvědomuje svoje omyly a někdy se svým přátelům i v deníku omlouvá. Touto reflexí svého vztahu k okolí postupně moudří, stárne sice dál, ale je spokojenější. A ostatní s ní také.