czech-books.com

Nová, v ČR rychle vyprodaná kniha je věnovaná vynikajícímu herci, osobnosti, v níž se "snoubí ostré rysy a pevné zásady chlapa, který neuhýbá a citlivá duše umělce, otce a manžela".

Na první pohled je vkusná vázaná kniha z nakladatelství ČAS sympatická rozsahem. Řeknete si, že na pětisetstranové tlustospisy už dnešní čtenář nemá čas, zvláště když na mnoha stránkách rozebírají nicotnosti. Při četbě knihy oceníte stručnost a výstižnost vyjadřování autora, což nejde na úkor kvality. Jan Brdička píše úsporně ale čtivě, vybírá to nejpodstatnější a nezdržuje se u detailů.
Čtenář možná nevěděl, že Radoslav Brzobohatý měl být původně námořníkem jak bylo v jeho rodině tradicí. Rebel z valašských kotárů si však prosadil svou - nejprve jako muzikant pak i jako herec a student DAMU. Kniha pak čtenáře provede v krátkých zastaveních jeho studiemi, hereckými začátky v různých divadlech, v televizi a filmu až k vrcholným úspěchům. Nazapomíná se ani na jeho osobní život - viz kapitolky První lásky či Ženy - takže i ti, kteří se zajímají o soukromí herce (třeba jeho manželství nebo spekulace o vztahu či spíše konci vztahu s Jiřinou Bohdalovou) se dozvědí více - i když autor nesklouzne do bulváru.

Recenze Jarmily Horné:

Kdo z nás nezná mužný zjev, sympatický obličej s typickými hlubokými vráskami a modrýma očima herce Radoslava Brzobohatého? Ty, a jeho vysportovaná postava ho předurčily pro jistý typ rolí (a obdiv stovek fanynek), role tvrdých, svérázných a nekompromisních mužů, kteří se řídí pevnými morálními zásadami a vlastním pohledem na svět. Někteří jsme měli štěstí shlédnout jeho účinkování v divadle, naprostá většina viděla Brzobohatého v četných filmech či televizních inscenacích. Ale kdo se skrývá za těmi divadelními, televizními a filmovými postavami?
Syn a vnuk námořníka měl předurčeno jít na námořní školu, ale rodinné prostředí s obrovskou domácí knihovnou vedlo k tomu, že si Radek od mládí zamiloval literaturu. Hudbu si oblíbil, když se v devíti letech začal učit hrát na housle. Radkova múzického a hereckého talentu si všimli jeho učitelé a začali jej obsazovat do školních her, brzy pak začal hrát ochotnické divadlo. Když však byl po úspěšné zkoušce přijat na DAMU, musel si studia herectví obhájit před otcem, který měl obrovský vztah k literatuře, ale divadlo mu moc neříkalo.
První divadelní angažmá Brzobohatého bylo v Kolíně, odkud zanedlouho přešel do Mostu, na který rád vzpomíná, protože tam hráli „věci, které by v Praze asi nepovolili a na představení tenkrát jezdilo třeba pět autobusů z Prahy“. V dalších letech působil v několika divadlech, až se mu v roce 1967 splnil sen, když stal členem Divadla na Vinohradech. Souběžně s účinkováním v divadle Radoslav Brzobohatý hrál ve skoro stovce filmů a v mnoha televizních (téměř 280 titulů) i rozhlasových inscenacích.
Kolem roku 1968 dostal oficiální zákaz hraní v televizi a točit filmy. Když odmítnul odvolat články, které napsal v souvislosti se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, rázem přestal dostávat nabídky, které dříve dostával takřka každý den. Jen divadlo mu zůstalo a navíc založil kapelu, s kterou jezdil hrát lidovky po hospodách v malých městech a vesnicích, čímž si rozšířil silnou fanouškovskou základnu.
O pár let později se zákaz hraní ve filmech a v televizi zmírnil způsobem typickým pro totalitní režim: na Slovensku, kde neplatil zákaz pro české herce, Brzobohatý účinkoval ve filmech a v televizi, zatím co řada Slováků, kteří nesměli točit doma, se uplatnila v Čechách.
Po roce 1989 se Brzobohatý mohl těšit na návrat a plné uplatnění v divadle, jenže se nepohodl s vedením v názoru na dramaturgii divadla a některé čistky v souboru. To mu vyneslo „trest“, že ho vedení přestalo obsazovat, nebo jen do bezvýznamných rolí, takže se rozhodl po více než třiceti letech odejít z angažmá v Divadle na Vinohradech. Nadále hrál ve filmech a v televizi a hostoval v několika divadlech, až díky práci jeho manželky vzniklo Divadlo Radka Brzobohatého v pražské Opletalově ulici (DRB).
Jan Brdička se ovšem ve své knize nevěnuje pouze herecké kariéře Radoslava Brzobohatého. Dočteme se, že herec se celý život pokládá především za Valacha, nenechává se zastoupit kaskadéry, rád cestuje, miluje Řecko, Kanadu a Mexiko. Dozvíme se také jakou hudbu má rád a že se na své filmy prakticky nedívá a nerad rozebírá své role. A ovšemže se také dočteme o třech manželkách slavného herce. S první manželkou, herečkou Jarkou Kolářovou má dceru Radanu. V tisku se nejvíc psalo o jeho bouřlivém manželství s herečkou Jiřinou Bohdalovou, které se začalo hroutit s nástupem normalizace, když oba dostali zákazy hrát v divadle. Třetí manželkou je o dvacet let mladší slovenská herečka Hana Gregorová, s kterou vyženil dceru Rolu a má syna Ondřeje, dnes hudebniho skladatele a herce.
Kniha je doplněná řadou fotografií z nejpopulárnějších filmů i ze soukromého života, ty nám dokládají, že i slavný herec je dnes starý pán a vrásky mu přibývají. V další části jsou vzpomínky kolegů na práci s Brzobohatým, v těch se často vyskytují názory jako „prototyp skutečného chlapa“, „chlap se širokým srdcem“, „gentleman každým coulem, nejen jako herec, ale i jako člověk“. V sedmé části knihy Brdička cituje z recenzí nejvýznamnějších rolí, které Brzobohatý hrál a knihu uzavírá jedenadvaceti stránkový seznam všech filmových, divadelních a rozhlasových rolí, ve kterých Radoslav Brzobohatý působil.
Každý divák, který se s potěšením díval na filmy jako Hvězda zvaná Pelyněk, Atentát, Dáma na kolejích, Všichni dobří rodáci, Ucho a mnoho dalších, či sledoval televizní seriály jako F.L.Věk, Ordinace v růžové zahradě (pro nás mimo České republiky přístupné především na dévédéčkách), si se zájmem přečte Brdičkovu obsažnou knihu a dozví se mnoho nového o svém oblíbeném herci.