czech-books.com

Uplývání času, směřování ke konci, příprava k nebytí, a přece vzdorování tomu všemu…

Knihou o dobrém stárnutí by se daly nazvat Hodiny klavíru, zatím poslední dílo Ludvíka Vaculíka (1926).

Nejnovější Vaculíkova kniha, vybavená podtitulem Komponovaný deník 2004–2005, se odvíjí ve dvou námětových liniích. Jednou jsou osudy Literárních novin v daném období, druhou spisovatelovo docházení a nedocházení na soukromé hodiny klavíru, kteréžto pozdní žáčkovství mu mělo být spoluobranou proti duševnímu i tělesnému chátrání.

Ale centrálním tématem tohoto „komponovaného deníku“ je něco jiného, s vyjmenovanými náměty jen volně souvisícího. Totiž uplývání času, směřování ke konci, příprava k nebytí, a přece vzdorování tomu všemu.

Ukázky:

Únor - únor.
Zvenku nám pěkně na stůl svítilo slunko. Snídali jsme. Madla pravila: "Budu ráda, až ten únor bude za námi. Pamatuješ, jak Zdeněk Kubeš jednou říkal, že v únoru umírá nejvíc lidí?" Když je někdo nemocný a přežije tento měsíc, ten už bude žít dál." Vzpomínali jsme, kdo okolo nás je nějak nemocný. Ale nejvíce bolí kolena mne. Když jsem včera jel na klavír, nevěděl jsem, kterou nohu mám při vystupování z tramvaje položit na schodek první. Bojím se každého Madlina píchnutí v hlavě, pocitu v břiše. (9.2.05)

Máme nejklidnější období svého života. Žasnu nad naším srůstem. A divím se, na jak rozpadavých základech lidi dneska zakládají rodiny. Jak pro spor svých povrchových vlastností se rozejdou dřív, než na hlubších základech se spojí. Takové spojení je nerozlučné: je možno mu škodit, dělat bolest. Ale kdyby ten druhý dosti dlouho vydržel, ten prvý by se … vrátil, dozrál?
Když jsem z jakési nálady začal jednou zpytovat, kdy a jaké vážnější chyby jsem se v životě dopustil, nenacházím jiné nežli ženy. Ale krom té první si to zavinily ony; moje vina je, že jsem je neodmítl. Čím to je? Žasnu nad blbostí pohlaví. Jakému zblbnutí člověk propadne! Z čista a nevinna mládí rozhlížíme se, pěstujeme myšlenky a city, píšeme… a končí to tím, že do té ideální dívky chceme a musíme cosi cpát a houpat jí ceckama. Inteligentní člověk!
(První jarní den 2005)