czech-books.com

Humorně laděný příběh o vztazích otců a jejich dcer, o vylétávání z teplých hnízd a novém hnízdění.

Otcomilky jsou knihou na každý noční stolek. Ukázka: „Pocem! To bude asi ona!“ syčí Adéla s nosem přilepeným na chladivou tabuli okenního skla. „Přijela v takové staré popelnici a nedaří se jí zaparkovat. To je sranda!“ Jáchymovi v žádném případě nepřipadá legrační, že se jejich otec hodlá znovu oženit. Do poslední chvíle si myslel, že to dají s mámou zase dohromady. Určitě si to myslela i máma, protože když jí Adéla o svatbě řekla, viděl ji pak brečet. Dělal, že si ničeho nevšiml. Jáchym dost často předstírá slepotu, hluchotu a mnohdy i prostoduchost. Je to tak pohodlnější a bezpečnější. Lidi jsou svině. „Slyšíš? Pocem!“ vzrušeně se chichotá Adéla. Jáchym slyší, ale nedbá. Nutnost ochranného zbarvení. Jinak by nejspíš zase bulil. „Tak to je teda gól! Ona nacouvala Horáčkovi do toho novýho sporťáku! Ježiši! Já se snad picnu!“ piští Adéla. Jáchym si přeje, ať se už konečně picne a dá jednou provždy pokoj. „Panebože, to je ale kráva!“ svíjí se Adéla smíchy a hned zatepla utíká tatínkovi vyslepičit všechny novinky. Jáchym potají doufá, že otcova nevěstinka nebude větší kráva než jeho mladší sestra, to by nepřežil.