czech-books.com

Kniha, u které se bude smát i člověk veskrze nehumorný.

Potkají se v Americe Moskovič a Finkelštějn po úprku z ruských pogromů.
Vypráví Finkelštějn: „Naši vesnici přepadli kozáci a spálili mně dům.“
„Strašné,“ běduje Moskovič a pak přidá: „Ale mohlo to být horší.“
„Koně, krávu i kozu mně ukradli.“
„Strašné. Ale mohlo to být horší.“
„Ženu a dceru mně znásilnili.“
„Strašné. Ale mohlo to být horší.“
„Pak je obě zabili.“
„Strašné. Ale mohlo to být horší.“
„Mě zmlátili do němoty, sebrali mně všechny šaty a nechali mě tam nahého chcípat.“
„Strašné. Ale mohlo to být horší.“
„Jak to, prosím tě, mohlo být ještě horší?
„Mohlo se to stát mně.“
Sdílení smíchu s druhými (všímá si Bergson) pomáhá komický účinek zesílit. Divadelní komedie si užíváme víc, když se kolem nás lidé chechtají s námi, než když je celé publikum samý zamračený morous. Smích je nakažlivý. Proto také producenti televizních komedií vymysleli trik, vlastně podvod, jak osamělého diváka v obývacím pokoji u láhve piva rozesmát víc, než by se smál sám. A my jim ho všichni baštíme…
Smát se z blbosti je pak, pravda, trochu jiný smích než ten Bergsonův a Aristotelův smích z rozumu. Ale lepší smích blbý než žádný.
Benjamin Kuras