czech-books.com

Charles Ota Heller: Dlouhá cesta domů
Kdo z nás, imigrantů, nesčetněkrát neslyšel zájem o naše vzpomínky a pobízení, abychom napsali své paměti? Skoro každý ten návrh odmítnul, však jsou podobných příběhů stovky, ba tisíce, koho by zajímal můj vlastní? Naštěstí Ota Heller se rozhodnul napsat příběh své rodiny a já jsem se od jeho čtení nemohla odtrhnout.
Hellerovi byli v čase první republiky zámožní majitelé továrny na pracovní oděvy v Kojeticích blízko Prahy, vlastnili několik domů v Kojeticích a v Praze a malý Ota měl idylické dětství. Byl středem domácnosti ovládané muži: pradědečkem, kterému říkal dědeček, dědečkem, toho oslovoval dědo, dále strejdou a tatínkem, pak tam byla laskavá ale přísná maminka, chůvy, kuchařky a služebné. S matkou chodil do římsko-katolického kostela, stal se ministrantem a netušil, že jeho otec a ostatní příbuzní jsou Židé. Jak taky, když o sobě nepřemýšleli jako o Židech, nemluvili německy ani jidiš, nezapojili se do židovských organizací, ale byli zcela asimilovaní čeští patrioti a členové Sokola.
Jenže pak přišel březen 1939 a v Protektorátě začaly platit zákony proti Židům. Otův otec uprchl do zahraničí v únoru 1940 a po komplikovaném putování se dostal do britské armády. Pradědeček a matka byli v červnu informováni, že jejich továrnu „koupil“ Němec ze Sudet, rodina se musela továrny vzdát a vystěhovat se z bytu. Rodiny se ujala jejich dřívější kuchařka a Otova maminka, jemná dáma, která bývala obklopená služebnými, pracovala na poli. Když začal školní rok, Otovi nebylo povoleno chodit do školy, ale příbuzní mu ani tenkrát neřekli pravý důvod, který vycházel z protektorátních zákonů. Rodina věřila, že bude lépe zatajit před Otou jakékoli informace o jeho židovských předcích a místo toho mu řekli, že je to kvůli tatínkovi, který v Anglii bojuje proti Němcům. Jak autor píše, to byl začátek klamu, který pokračoval až do jeho dospělosti.
Postupně se protektorátní životní podmínky zhoršovaly, příbuzní mizeli v transportech do koncentráků, matka musela nastoupit do pracovního tábora, Ota se stala pasáčkem koz, kluci na něj házeli kameny… Nechci čtenářům převyprávět celý smutný příběh, důležitější je zdůraznit, že autor nevypráví pouze příběh své rodiny, ale na pozadí rodinných osudů starším čtenářům připomíná a mladším stručně osvětluje dějiny té i poválečné doby.
Otův otec se vrátil domů s armádou amerického generála Pattona, ale patnáct členů rodiny se nevrátilo. Otec měl plné ruce práce, aby získal zpátky majetek ukradený Němci a podnik znovu postavil na nohy, ale nedával znát, co si myslí o sousedech a tak zvaných přátelích, kteří jeho rodinu zradili nebo přinejmenším opustili. Zato maminka nejenže nezapomněla, ale ani neodpustila, přesto se o letech strašlivého strádání a utrpění nikdy nemluvilo. Konečně Ota mohl začít chodit do školy a tříčlenná rodina si po přestěhování do Prahy užívala života – až do začátku března 1848 kdy byla rodinná firma znárodněná. Rodiče se rozhodli pro útěk za hranice a skončili v uprchlickém táboře v Německu, odkud se po dlouhém čekání dostali v květnu 1949 do USA. Tam rodiče spolu s přáteli – sponzory rozhodli poameričtit Otovo jméno a tak se z něj stal Charlie; v rodině se začalo mluvit pouze anglicky a Ota-Charlie se rozhodl stát stoprocentním Američanem.
To se mu podařilo. Charles Ota Heller se asimiloval, vystudoval, pracoval v začínajícím oboru počítačů, stal se významným výzkumníkem, univerzitním profesorem a podnikatelem, založil vlastní rodinu. Po smrti otce si uvědomil, že má povinnost zachovat rodinnou historii a předat ji dál vlastnímu synovi a vnoučatům. Tam začala Hellerova „dlouhá cesta domů“ k vlastní pravé identitě – uvědomit si své češství a přiznat židovský původ.
Hellerovy paměti se dají číst z různých pohledů. Může to být ryze osobní příběh plný zvratů, komplikací, bolesti i úspěchů. Může to být svědectví o složité době, o krutosti a nespravedlnosti, viděných očima svědka osobně postiženého těmi událostmi. A také lze knihu číst jako psychologickou studii o hledání osobní identity a přináležení ke společenským skupinám. Mne kniha oslovila ve všech svých polohách a přinutila zamyslet se nejen nad Hellerovým životem, ale vůbec nad osudy a identitou nás imigrantů v zemi s cizím jazykem, dějinami, kulturou a zvyky.

Jarmila Horná
Victoria, B.C.