czech-books.com

Tato kniha se držela na vrcholu žebříčku českých bestsellerů několik týdnů.

Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní. V jedenácté knize se série Šabachových mikropříběhů vine od konce 60. let do doby po listopadu 1989. Pro skupinu mládenců je iniciačním bodem nikoli srpen 1968, ale srpen 1969, kdy se proti občanům postavila policie vlastní země. Nikoli okupanti, ale jejich domácí prodloužené ruce s obuškem. Ještě během Pražského jara vystupovali esenbáci nějakou dobu mírně, skoro kamarádsky. A najednou je tady mlácení pendreky, ponižování, držení ve vazbě, zničené studium, později vyhazovy z práce. Všechno je o to horší, že předtím se přes všudypřítomné šikanování věci krok za krokem zlepšovaly. Pak najednou přišel pád do dvacet let trvající temnoty.

Zlo té doby ztělesňuje příslušník Rusňák, lidsky zdegenerovaná bytost v uniformě, které je dovoleno vše a která si vyhlédne obě a s plnou důkladností se jí věnuje. Zvláštností normalizace bylo, že nebyla ani jen tragická, ani jen komická; byla čímsi mezi. Šabach dokáže různé tváře té doby přesně postihnout. Najdeme tu tragické příběhy lidí, kteří nechtěli nic víc než žít v nenormální době normální život.