czech-books.com

Opravdu ještě žijí? Taková otázka zazněla na počátku hledání Vladimíra Votýpky (nar. 1932), někdy v raných sedmdesátých letech minulého století. Nesměřovala k nějakému exotickému druhu živočišné říše, i když moment ohrožení zde svůj smysl měl. Zájem autora se od náhodného článku o kulturních památkách postupně obrátil k živým obyvatelům, kteří je mnohdy (především ve druhé polovině dvacátého století) opouštěli ve spěchu a nedobrovolně, přestože jejich příslušnost k prostoru zemí Koruny české byla nezpochybnitelná.

Pojem česká šlechta užívá Votýpka k označení členů rodů, jež byly historicky svázány s českým, moravským a slezským územím. Společným rysem je většinou striktní vymezení vůči jakémukoliv nacionalismu. To, co určuje jejich vztah k danému území, je přirozený patriotismus. To, čím převážně nahrazují pojem národnosti, je kosmopolitismus.

Paradoxy české šlechty je Votýpkova třetí kniha týkající se daného tématu. První, Příběhy české šlechty (Mladá fronta, 1995), obsahovala sedmnáct medailonů, vzpomínek a zážitků těch, kteří odmítli po únoru roku 1948 emigrovat a vzdor existenčním potížím zůstali na území, které pokládali za svoji vlast (např. Schlik, Bořek-Dohalský, Wratislav, Sternberg). Další v pořadí, Návraty české šlechty (Paseka, 2000), obsahuje též sedmnáct vzpomínkových portrétů, líčících peripetie těch, kteří se po roce 1989 vrátili nejen na české území, ale též do svých restituovaných rodových sídel (např. Schwarzenberg, Kolowrat, Bubna-Litic).

Kniha, která trilogii prozatím uzavírá, obsahuje deset medailonů zachycujících nesnadný život „českého šlechtice“ v Česku (např. Lobkowicz, Podstatzky-Lichtenstein). Jistou výjimkou je portrét jedenáctý, v němž vzpomínají potomci rodu Razumovskych, pocházejících z Ukrajiny. K jejich předkům patřil například polní maršálek a milenec ruské carevny (Alexej Grigorjevič Razum) či velvyslanec ve Vídni (Andrej Kirilovič Razumovsky). Potomky, kteří žili do roku 1946 ve Slezsku, však nakonec postihly podobné peripetie jako jejich české „kolegy“. Votýpkovy publikace prostředkují protipól zažitým fragmentům dějepisných znalostí, a především pravdivou úvahu namísto rozsáhlé mytologie představ, pomluv, zkreslení a posunů, přežívajících a udržovaných mnohdy i po „smrti“ totalitního režimu. Mimo vysokou hodnotu historického dokumentu a právoplatné reflexe jsou zároveň ukázkou mimořádné úrovně vzpomínek i vyjadřovacích schopností.

Předkládané varianty pamětí a variace vzpomínek, momentální extempore i obrázky jedinečných osobností a prostředí v němž žily, jejich jednotlivé zážitky a zkušenosti se vzájemnou podobností doplňují v originální celek. Osobní vzpomínky narůstají, rozvětvují a prolínají se s rodovou historií, jež je bytostně vrostlá do dějin území. Historie i současný život většiny šlechtických rodů je oživením a obohacením daného prostoru, neopominutelnou částí obecné paměti i kritickou reflexí české skutečnosti. Častá deziluze i pocit zklamání nejsou záminkou k zatrpklosti, spíš reálného náhledu na sebe sama (Člověk nemůže být maximalista.)

Noblesní a brilantní vypravěči s kultivovaným projevem vytěžují své soukromí formou kvalitního vyprávění, v publicistickém zpracování vzpomínek (Barbara Coudenhove-Kalergi) nebo v deníkových záznamech (Marie, Daria a Olga Razumovsky). Vždy vlastně jde o několikanásobné paměti. V prvé řadě těch, jichž se autor přímo dotazoval, a dále ty rekonstruované z předaných vzpomínek, záznamů a dobových událostí. Z celku vyvstává metafyzika paměti, autentický obraz části českého prostoru s nepochybným přesahem minimálně evropského rozměru. Samozřejmě je v neposlední řadě třeba uznat, že kvalita rozhovorů odráží úroveň tazatele. Vladimír Votýpka sice vybírá cestu, ale mnohdy je tím, kdo doprovází při prohlídce, kdo je veden. Stimuluje proud řeči, nemanipuluje, ale navádí do okruhu, jehož obsah už je naplněn tím, kdo se poddá vzpomínání. Mnohdy autor doplňuje potřebný kontext, ve zkratce uvede potřebná dějinná data a osvětlující okolnosti, aby vznikl rám, jehož obraz už je svébytným dílem pamětníků. Není cenzor, ale sparring partner, který dokáže sekundovat svému náročnému protějšku.

Trilogie o české šlechtě je dynamickým, dobrodružným a čtivým setkáním s elitní menšinou, jejíž výraznou kvalitou a nezcizitelným pokladem je zkušenost rodící prozřetelnost, hrdost plodící nadhled a velkorysost pohrdající přízemním handrkováním.

Milena M. Marešová (portál české literatury)

Máj a Dokořán, Praha 2005