czech-books.com

Když Klement Gottwald oznámil 25. února 1948 dvěstěpadesátitisícovému davu demonstrantů vítězství komunistického puče, odstartoval první vlnu zatýkání – především z řad politických oponentů, kteří by mohli „revoluci“ ohrožovat. „Bylo nezvratné, že vítězstvím komunistů je programově ohrožena svoboda řady politických protivníků i celých jejich rodin.“ (Rozchod 1948, s.13)

Studenti, novináři, politici, dělníci, na čtyřicet tisíc lidí se rozhodlo raději odejít do exilu, než aby snášeli příkoří nového režimu. „Opouštěli svůj domov za okolností často velmi dramatických. V zavazadlovém prostoru automobilu, ve střešním prostoru jídelního vozu, v lodním kufru či v útrobách nákladní lodi plující po Labi až do Hamburku, jak se to podařilo Ladislavu Feierabendovi.“(s.13) Přece jen nejčastěji ale volili lidé útěk přes Šumavu. Za pomoci převaděčů, díky nimž se dostali do válkou zničeného Německa a často i na léta skončili v uprchlických táborech. Někteří z nich se následně dostali do Anglie nebo USA, jiní skončili ve Francii, ve Švýcarsku či jiné svobodné zemi.

Po pětapadesáti letech dostali Pavel Kosatík s exulantem, historikem a bývalým redaktorem Rádia Svobodná Evropa Petrem Hrubým nápad vytvořit sérii rozhovorů s osobnostmi poúnorového exilu, z nichž je řada spojena s Univerzitou. Po rozsáhlém hledání lidí po celém světě, za pomoci Archivu UK a jmenovitě doktora Pousty vznikla kniha rozhovorů, která byla představena ve Vlasteneckém sále Univerzity Karlovy.