czech-books.com

Divoký odsun sudetských Němců, komplikovaný návrat politických vězňů z padesátých let do běžného života nebo ubíjející atmosféra posrpnové normalizace … to vše najdete ve výborné sbírce krátkých povídek Kriplíci.

Recenze Jana Drábka:

Ti z nás co jsou “psaví emigranti” Milenu Štráfeldovou dobře známe. Kdykoli zavítáme do Prahy hned nás zve na pohovor do Českého rozhlasu a i když si myslíme, že tentokrát nemáme co nového říci, s její vydatnou pomoci si přeci jenom ještě na něco zajímavého vždy vzpomeneme. Má tuhle úžasnou schopnost.
A není to talent jediný, jak vidno z její nedávno vydané sbírky povídek Kriplíci (Primus 2010). Mezi jinými triumfy Milena Štráfeldová v nich ukazuje svou schopnost popsat dramatické doby které sama nezažila nebo když se odehrávaly byla ještě príliš mladá na to, aby je mohla patřičně vnímat. Navzdor tomu je dokáže nejen popsat, ale také správně pochopit. Překvapení, ironie, působivé vykreslení osobností, vše to se jí v Kriplících báječně daří.
O co vlastně jde? Většina povídek má jako svou centrální osobnost postiženého člověka – fyzicky nebo i jinak. A paní Štráfeldová se vyzná, jak se zdá, v různých zcela odlišných oborech. Hrdinkou jedné z povídek je fyzicky znetvořená hrobařka, v jiné sudetskoněmecká doktorka a ještě v další pak samotářský knihovník. Jedna z povídek, jak se zdá, dokonce používá jako vypravěče pouliční lampu u Národního divadla.
V rukou Mileny Štráfeldobé všichni tito lidé bojují se svým údělem, někteří podléhají, jiní zase dosáhnou významných vítězství.
Takže, člověk by to vše mohl shrnout konstatováním, že jde o významný průřez českou společností. Ne o nějakou obdobu Vojny a mír nebo Ságy Rodu Forsythů, ale daleko podrobnější pohled do světa několika jednotlivců – vesměs prostých lidí, kteří sice nedokázali hýbnout s celým světěm, ale rozhodně nebyli bezvýznamní pro ten jejich. A navíc kolektivně jejich osudy společně s nevšední schopností Mileny Štráfeldové popsat tu scénu na které hrají jaksi kolektivně představují tu naší rodnou hroudu. Což, viděno z těchto dálav, také není k zahození.
- Jan Drábek