czech-books.com

Nesmírně vtipné dílo obsahuje tři části:

• Ze života lepší společnosti, zasazené do první republiky
• Ze života budovatelské společnosti, odehrávající se v 50. v dobách radostného budování komunismu
• Ze života exilové společnosti, vyprávějící o rodině žijících v 70. letech v kanadském exilu

Pečlivě stylizované čtení vyvolává salvy smíchu, ale zároveň tu a tam mrazí, především tím, jak přesně pojmenovává pokřivený svět dospělých. Základním rysem tohoto souboru je Škvoreckého schopnost pojmenovat skutečnost se satirickým nadhledem a přitom s laskavě vlídným humorem.

Tyto humoristicko-satirické miniatury jsou přímým svědectvím Škvoreckého spisovatelské jedinečnosti a umělecké mimořádnosti.

Recenze Jarmily Horné:

Kdo z českých čtenářů by neznal jméno a tvorbu předního spisovatele, Josefa Škvoreckého, autora četných knih, tvůrce postav jako poručík Borůvka, Danny Smiřický, Blběnka a jiných, ale také biografického románu o Antonínovi Dvořákovi, či sci-fi Pulchra a několika filmových scénářů? A kdo by nevěděl, že Josef Škvorecký společně s manželkou Zdenou Salivarovou založili exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali díla exilových autorů, včetně vlastní tvorby, a autorů v Československu zakázaných. Škvoreckého prvotina Zbabělci vyšla v roce 1958, brzy byla zakázaná a znovu vyšla v roce 1964. Kniha Ze života lepší společnosti vyšla poprvé v Československu už v roce 1965.
Brožovaná kniha Ze života české společnosti vyšla v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v roce 1985. Nyní se nám dostává do rukou nové elegantní vydání s vtipnými ilustracemi Juraje Horvátha. Ze života české společnosti je soubor tří částí, které chronologicky sledují život lepší společnosti během první republiky, socialistické společnosti během padesátých let a exilové společnosti v kanadském exilu přes osudy několika generací jedné rodiny - nejdřív podnikatelské, jménem Macháně, později budovatelské, jménem Machanin a nakonec imigrantské, zvané MacHane. Příběhy v rodině vypráví a události ve společnosti komentují především dětští vypravěči formou školních slohových úkolů, tajného deníku či kazetového záznamu. Ve všech formách je to humorné vyprávění, údiv nad světem dospělých, satirický pohled, svěží díky typickému Škvoreckého humoru a jeho jedinečného „dětského“ jazyka.
Například, jak poznal žák III. B obecné školy chlapecké, Josef Macháně, proč mají lidé měkké nosy? Jednu neděli šel otec Macháně do kostela se svými syny a dcerou, jenže místo bohoslužeb zašel do vinárny. Toho využil žák Macháně a ulil se z kostela, jeho sestra šla na rande a bratr do kavárny. Ovšem doma všichni matce vyprávěli o mši a kázání jakoby tam byli, takže děti dostaly odměnu a malý Josef psal „zasedli jsme k svátečnímu obědu … a rozhostila se dobrá pohoda. Pročež soudím, že lež jest prospěšná. Nebot´ já, Blanka, Petr i otec dopustili jsme se toho dne velikého množství hříchů a přestupků, avšak lhouce, vše se obrátilo v dobré. Soudím tudíž, že lež nemá nohou krátkých, nýbrž dlouhých a požadavek ´Nemáte lháti!´sám jest lží, nebot´ plníce ho, nemohli bychom patrně vůbec existovati. Rovněž protože neexistují lidé tvrdých nosů, nýbrž všichni mají nosy pouze měkké, soudím, že všichni lžou, ergo existují, a naše společnost, prolhávající se k pravdě, vzkvétá neustále.“
V socialistické společnosti Josef Machanin (vedoucí prodejny Textilia, předseda Svazu přátel SSSR, jednatel odbočky Svazarmu atd.) navštívil pionýrský tábor, kde ho nadchnul „radostný obrázek, svědčící výmluvně o moudré a všestranné péči našeho lidu o zdárný tělesný i duševní růst naší nové směny. Viděl jsem jídelny kryté průsvitným zeleným laminátem … překrásné ruské kulečníky z mořeného dřeva. … Jaký to pokrok od dob, kdy přicházeli jsme jako skauté, mládež svedená reakční ideologií, do předem zcela neprefabrikovaných lesů, kde naší fyzické síly bylo zneužíváno k hrubé práci, spojené s výstavbou táborů, a to při nehodnotné stravě, kterou jsme si nezřídka museli vařit sami! Nechce se mi ani vzpomínat na to, co vše napáchal kapitalismus!“
Žák Vasil Machanin se pokoušel vštípit do paměti své kamarádky zvláštnosti výrobního procesu, jenže ona, mnohem úspěšněji konala instruktáž v líbání tzv. francouzském. „Nejdřív jsem namítal, že Francie je stát kapitalistický, avšak ona mě uklidnila slovy, že dělnická třída je tam velmi silná.“
V torontské exilové společnosti si žák Derek MacHane zaznamenává svá pozorování na kazety podivnou česko-anglickou splácaninou. Například se zmińuje o návštěvě rodinných přátel a známých: „V tom momentě zvonil dveřní zvon a přišla Mrs. Stanna Santner s husbandem. Ona má v Torontu publikační business a každého vždy bere za knoflíkovou dírku, protože nekupuje její knihy. … ´Á pan Hergottvál! Pročpak ste kancloval subskripci?´ ´Musíte rozumět, milostivá,´ otočil se rudě Mr. Hergottvál. ´Já si opravil stah, a oni jistě skrze svoje agenty mají váš adresní fajl. Já podepsal, že se budu chovat, zatím co vám a vašemu manželovi zkancelovali sityznšíp, protože se nechováte… Musíte pochopit, že s vámi nemohu své jméno asociovat…´ Tato pasáž také připomíná neslavné období, kdy se exilová společnost dělila na „upravené“ a „neupravené“ podle toho, kdo si formálně a za hodně peněz upravil vztah se socialistickou republikou.
Jestli jste četli dřívější vydání klasického díla Josefa Škvoreckého, nebo se s ním setkáváte poprvé, pobaví vás jeho příběhy i styl, kterým vtipně komentuje českou společnost a její veselé i méně hezké stránky.
Jarmila Horná
Victoria, B.C.