staff review
Napadlo mě při čtení této knihy, že i v nejlepších případech historikové dokážou dát dohromady jen jakousi kostru. Teprve když lidé typu Jaroslava Anděla (tak jako třeba Prokopa Drtiny a Jaroslava Seiferta) na ní pověsí své zážitky z minulého století – třeba vzpomínky na data jako 28. října, 5. května nebo 25. února - tak celá záležitost oživne, dojde k oběhu krve a začne dýchat.
To je rozhodně pravda o vzpomínkách pana Anděla, kterému je dnes 101 let. Rozhodně nejde o nějakého prosáčka – před válkou vystudoval elektrotechniku a po válce práva. Během posledních měsíců války se skrýval před gestapem, byl pak raněn v bitvě o Český rozhlas a v padesátých letech strávil sedm let ve vězení protože se zdráhal vydat svůj venkovský domeček komunistickým pohlavárům. Po roce 1968 už jako třiašedesátiletý emigroval do Švýcarska.
Ve svých vzpomínkách se pan Anděl pohybuje hlavně v kruzích podnikatelů, inženýrů a techniků, tedy lidí kteří svým oborům rozumí a často za to trpěli z rukou těch, kteří rozumí jen nenávisti a násilí. Pan Anděl nás mistrně provádí Rakouskem-Uherskem, První republikou, protektorátem a komunistickou totalitou. Nepovažuje však dnešní Českou republiku za právní a demokratický stát a také nemyslí, že se ho osobně dočká. Na druhé straně pevně věří, že se ho dočkají ti mladší a až k tomu dojde, tak se stane “skutečnou vlastí všech Češek a Čechů žijících v ní nebo kdekoli jinde na světě.” Jde o nesmírně zajímavou a informačně cennou knižku, kterou je potřeba zařadit mezi prvotřídní českou memoárovou literaturu.