czech-books.com

Systematický přehled a souhrn životní tvorby Josefa Škvoreckého stejně jako názory literárních kritiků na Škvoreckého tvorbu. Čtenářům se dostává do rukou zasvěcená pomůcka pro hlubší porozumění autorova celoživotního díla.

Recenze Jarmily Horné:

Helena Kosková: Škvorecký
Konečně! Čtenáři bohaté tvorby Josefa Škvoreckého dostávají do rukou důkladný životopis i zasvěcenou a podrobnou studii jak a kdy, v jakých podmínkách jeho dílo vznikalo a názory literárních kritiků na jednotlivé romány, povídky či novely. Helena Kosková předkládá Škvoreckého vlastní vyprávění o jeho tvůrčím procesu i cílech psaní a rovněž názory literárních kritiků, zejména těch, kteří píší anglicky (není divu, když Škvorecký po desetiletí psal v Kanadě, a v Československu jeho tvorba kolovala jen v samizdatových opisech). Autorka připomíná, že literatura o Škvoreckém je velice rozsáhlá, zatím co tato její studie je především „subjektivně fragmentárním pohledem soustředěným na Škvoreckého prózu“.
Mnohé texty Josefa Škvoreckého nevyšly v době po napsání, ale často se značným časovým odstupem. Autor sám vypovídá, že jeho literární počátky spadají do školních let v rodném Náchodě. Ba jeho záliba ve vyprávění příběhů předcházela i mladickému psaní poezie, u které nakonec nezůstal. Například v roce 1948 Škvorecký napsal dvě povídky, Divák v únorové noci a Cesta k ateliérům, tematicky inspirované únovými událostmi. Rukopis Diváka zabavila Státní bezpečnost u autorovy přítelkyně, kterou odsoudili ke čtyřem rokům vězení, a tento i další rukopisy byly dlouho považovány za ztracené. Divák v únorové noci byl poprvé otištěný v exilových Listech v Římě až v roce 1989. Rukopisy Konec nylonového věku a Zbabělci byly zabaveny Hlavní správou tiskového dozoru, když se je Ladislav Fikar pokoušel vydat po dvacátém sjezdu v roce 1956. Podobných odkladů publikování bylo víc, takže chronologické sledování tvorby je obtížné.
Na počátku sedmdesátých let v Kanadě, v době, kdy se Škvorecký vyrovnával s prvními lety emigrace a s náročnou prací počátků akademické dráhy, se autor Prima sezónou na čas vrátil do Kostelce-Náchoda, ne jako do místa, ale časoprostoru. V Příběhu inženýra lidských duší je zdůrazněno téma exilu jako setkání a konfrontace dvou světů, kde jiná životní zkušenost vzbuzuje jiné asociace a dává slovům jiné významy. Exil, nepochybně pro spisovatele dvojnásobně traumatizující, poskytl Škvoreckému novou látku a perspektivu, která rozšířila a prohloubila jeho vidění světa.
Příběhem inženýra lidských duší vrcholí autobiografická linie Škvoreckého díla a autor se obrací k historické látce ve Scherzo capriccioso o Antonínovi Dvořákovi a později v Nevěstě z Texasu. Snad to bylo znamení, že se vzdaluje přítomnosti české a necítí ještě dost doma v nové přítomnosti kanadské. Při tom, jak poznamenává Kosková, autor si nemusel národ vymýšlet, simultánní existence dvou kontinentů v jednom lidském osudu je motivem, který spojuje životní zkušenost autorovu se zkušeností jeho postav.
V devadesátých letech se Škvorecký konečně mohl vrátit na českou literární scénu a spolupracovat také s filmem a televizí.
Podle názoru autorky, jedním z klíčů k interpretaci Škvoreckého díla je nutkavé téma střetnutí všedního každodenního života jedince s pohnutou historií dvacátého století, která byla v rychlém tempu stále přepisována a přizpůsobována ideologickým diktátům.
Anglofil a milovník jazzu, Škvorecký byl od mládí inspirovaný angloamerickou prózou a jejím civilismem. Postupem času a hromaděním životních zkušeností se vyvíjel i jeho styl psaní, od hemingwayovského moderního realismu ke složité intertextualitě v knize Příběh inženýra lidských duší. Velice zajímavé jsou četné ukázky toho, jak spisovatel krátil svůj původní delší text, aby mu dal větší spád. Dlouhé pasáže přehledně uvádí původní text a také to, co z něj nakonec autor použil. A který čtenář neocení charakteristický znak Škvoreckého stylu – jeho absolutní sluch pro hovorovou řeč, kterou používá nejen v dialogu, ale často i v jazyce vypravěče?
Text je doplněný podrobnou bibliografií, řazenou podle doby kdy byla Škvoreckého díla psána, bibliografií cizojazyčných vydání a seznamem ocenění a řádů, které spisovatel a profesor literatury Škvorecký obdržel doma i v zahraničí a řadou čtyřiceti fotografií. Čtenářům se dostává do rukou zasvěcená pomůcka pro hlubší porozumění autorova celoživotního díla.