czech-books.com

Skvělý a drsný recept na přežití od autorky knihy Hrdý Budžes.

Darda je prostě pecka. Darda je, když vám dá život ránu, a protože vás napoprvé úplně neodrovnal, přidá další, jako by zkoušel, co vydržíte. Darda je také název nového románu Ireny Douskové. I ten je jednoduše pecka. Jindřich Darda se jmenuje manžel hrdinky, herečky Heleny Součkové. To on jí zasadí první rány. Součkovou to neskolí úplně. A tak přijde rakovina. Ale žádné plačky…

Recenze:

Čtenáři knih Ireny Douskové si určitě pamatují postavu Helenky, baculaté žákyně druhé třídy obecné školy v knize Hrdý Budžes, která se potýkala se školními problémy, se spolužáky a nechápala život za husákovské normalizace. V knize Oněgin byl Rusák se z  Helenky stala štíhlá středoškolačka, která měla před maturitou, stala se rebelantkou a členkou přátelského studentského kroužku se zájmem o poezii. Ve třetí knížce o Heleně a její věrné kamarádce Jůlii, Darda, Irena Dousková uvádí Helenu jako dospělou ženu, vdanou a matku dvou dětí, herečku, která ale opět čelí vážným i drobným životním problémům a nejistotě v postkomunistické společnosti. Darda je pokračováním dvou předcházejících úspěšných příběhů, ale je to volné pokračování, které lze číst i bez znalosti těch dvou předcházejících knih.
V Dardovi si Irena Dousková zachovala svůj typický tragikomický styl psaní v první osobě, ironizující komentáře o lidech a o událostech kolem Heleny. K tomu přidala vážnou sebereflexi, například když se Helena vyrovnává s tím, že ji po více než dvaceti letech manželství opustil manžel Jindřich Darda (podle něj dostala kniha titul). Jindřich si zase přišel pro nějaký svý věci. Pořád ještě si, přes moje prosby, neodnesl všechno. Chodí si pro ně po částech a dává si s tím na čas. Nejde o to, že bych ho bejvala chtěla vypakovat, naopak, já přece vůbec nechtěla, aby odešel. Na nic se mě neptal, postavil mě před hotovou věc… Jde o tu hroznou bolest, kterou mi působí. Je strašný se na to dívat. A o moc lepší to není, ani když někam schválně odejdu, pak se vrátím a další skříń je prázdná, ale ještě v ní zůstává ta vůně.
Některé divadelní hry, ve kterých Helena hraje jí poskytují potěšení, je úspěšná v televizních seriálech, jindy se potýká s avantgardní hrou, která se jí nelíbí a odmítá v ní hrát. Přišla jsem ze zkoušky celá otrávená. Byla to teprve první čtená, ale už ted´ vidím, jakej to bude vopruz… Napsala to Getruda Macek. To je taková rakouská levičácká hysterka… Bojuje s kapitalismem a s bílým mužem. Já bych jí přála žít pár let v těch našich někdejších socialistických sračkách.
Krátce před Vánoci se k Heleně na ulici přitočila starší cikánka a po kratším rozhovoru jí řekla Panbuh vas miluje, uvidite. On na vas nezapomněl, uvidite, co krasneho se vam stane… A viděla jsem. Hned druhej den. Po běžným preventivním vyšetření prsou mi řekli, že mám rakovinu. Vyprávění o operaci, následující chemoterapii a ozařování poskytlo Douskové nejen nový námět, ale také nový stylistický nápad. Pokaždé, když Helena dostává infuzi či se podrobuje chemoterapii, čte si půvabné pohádky, které pro ni píše Jůlie, občas si sama vymýšlí zábavné básničky a průpovídky. A i když Helena čelí nejistotě zhoubné nemoci, její černý humor ji neopouští, pomáhá jí překonat úzkost a obavy před budoucností a osudem jejích dětí, pokud by rakovině podlehla. Ovšem, s ostatními pacienty v čekárně se raději vyprávění vyhýbá. Jen jsme se tak letmo dotkly očima. Nechtěla jsem, ani ona ne. Radši by zůstala neviditelnou. Pouštět se tady do rozhovoru je riziko. Nepustit se do něj, když o to někdo stojí, by byla zpupnost. Nebo zbabělost. Jakkoli pochopitelná.
Darda se nejen odehrává v současné době, Dousková si také všímá a komentuje soudobé události z domácího i mezinárodního světa a politiky. Například si ráda povídá s přítelem své dcery o americkém presidentovi Obamovi, občas se v knize objeví narážky na soudobé události či osobnosti českého života, známé i nám mimo republiky.
Pozornost si také zaslouží jazyk, jakým Irena Dousková píše. Podle ukázek z textu čtenář může vidět, že je to živý hovorový jazyk, novátorský a vždy zajímavý. V pasážích o setkání Heleny s vietnamským obchodníkem a jeho manželkou Dousková zase humorně vystihla „vietnamskou češtinu“ a to bez jakékoli povýšenosti či výsměchu.
Jestli je Darda první setkání s Helenou a Jůlií nebo čtenář zná dvě předchozí knihy, je to v každém případě prima čtení. Irena Dousková dokáže čtenáře upoutat a psát i o vážných problémech s nadlehčením a humorem, střídá formy – popisuje, vypráví, přidá humornou básničku a veselé i smutné pohádky. Věřím, že se Darda bude líbit i vám.
Jarmila Horná
Victoria, B.C.