Vládci českých zemí

Authors

  • Jan Bauer
Vládci českých zemí Tell a friend
  • CDN $22.00 (US $17.16) CDN $19.00 (US $14.82)
  • 272 pages
  • ISBN: 80-7306-168-6
  • Publisher: Beta
  • Published Date: 2004
  • Cover: Hard Cover
  • Comments

Czech

Historie panovnického trůnu Čech a Moravy.

Poutavý životopisný přehled všech panovníků českých zemí od velkomoravských knížat až po posledního vládnoucího Habsburka, císaře Karla I. Každého z vládců nepředstavuje jen jako státníka, politika, případně válečníka, ale všímá si i jeho lidských stránek. Zaznamenává, jak knížata a krále hodnotili jejich současníci, co o nich napsali kronikáři, co oni sami o sobě řekli a jakými zásadami se v životě řídili. Nevyhýbá se ani tajemstvím, která jsou až doposud s leckterým z nich spojena.

Tento titul je v ČR již vyprodán.

Recenze - Jarmila Horná

Asi málokoho kdy napadlo spočítat, kolik bylo panovníků českých zemí od velkomoravských knížat až po posledního Habsburga vládnoucího během první světové války. Jan Bauer ty panovníky nejen spočítal, také o nich napsal zajímavou knihu – žádný suchopárný dějepis, jaký mnozí z nás museli biflovat ve škole. Jsou to medailonky, založené nejen na datech a údajích o válkách či politických a státnických rozhodnutích, ale také na výpovědích současníků, zápisech kronikářů i vlastních doznání a korespondenci toho či onoho panovníka. Autor si uložil úkol představit skutečné osobnosti, které z titulu svého vůdčího postavení velmi bezprostředně zasahovaly do českých dějin – „na jejichž prozíravosti, moudrosti, odvaze či naopak lhostejnosti, hlouposti a zbabělosti přečastokrát závisely osudy země“.
Na trůn Čech a Moravy usedlo pětasedmdesát panovníků, ale ve skutečnosti to bylo jen šedesát osm mužů a jediná žena, Marie Terezie. Šest vládců vládlo dvakrát s přestávkou, většinou kvůli zásahům zvenčí či tahanicím o trůn; Oldřich nějaký čas nevládl, protože trávil čas ve vězení. Časté spory a války nejsou zrovna dokladem příslovečné „české holubičí povahy“.
Přestože se na českém trůnu vystřídalo několik dynastií, území Čech a Moravy se prakticky neměnilo, s výjimkou malých okrajových oblastí a také centrum země i panovnické moci – Praha – zůstávalo stejné více než tisíc let. Přídomek „zlatá“ získala Praha až za panování Rudolfa II. (1576-1611) kdy se stala kulturním centrem Evropy. Na Rudolfově dvoře působili slavní astronomové, malíři, alchymisté, lékaři, kteří se ucházeli o přízeń „filozofa na trůně“, jak býval nazýván současníky.
Bauerovo vyprávění nesahá do dob legendárního praotce Čecha či kněžny Libuše, začíná příslušníky dynastie Mojmírovců, vládců prvního doloženého státního útvaru západních Slovanů, Velkomoravské říše. První z historicky doložených českých knížat, Bořivoj, se dal na Moravě pokřtít. Pokřtil ho sám arcibiskup Metoděj asi v roce 883 a Bauer se domnívá, že tento křest byl součástí Svatoplukova ovládnutí Čech. Po návratu z Velké Moravy nechal Bořivoj na hradčanském vrchu zbudovat kostelík Panny Marie a celý okrsek obehnat dřevěnými palisádami a příkopem, tím vlastně založil Pražský hrad, budoucí centrum Čech. Bořivoj si přisvojil postavení voleného knížete pro sebe a své potomky a tak zrušil kmenovou demokracii starých Slovanů.
Počátky českého knížectví byly obtížné jednak kvůli neustálým nátlakům zvenčí i díky neshodám mezi českými předáky při volbě knížat. Ještě ze školy si pamatujeme, že kníže Václav, později svatořečený, zemi neubránil, když do Čech v roce 929 vpadl východofranský král Jindřich I. řečený Ptáčník. Václav se musel poddat a zavázat k odvádění pravidelného poplatku. Když v roce 1172 přenechal knížecí trůn Bedřichovi jeho otec v rozporu se stařešinským řádem, bez domácí volby a bez souhlasu císaře, byl Bedřich na říšském sněmu v září 1173 sesazen Fridrichem Barbarossou a na trůn usedl Soběslav II. Až v roce 1178 císař Bedřichovi Čechy udělil za tučnou sumu a s podmínkou, že si je od Soběslava dobude sám.
Barbarossa musel znovu zasáhnout, když v létě 1182 vypukla otevřená vzpoura proti Bedřichově vládě a Bedřich hledal útočiště na císařském dvoře. Císař odtrhl Moravu od českého knížectví a zřídil v ní markrabství, které podřídil přímo sobě a v samotných Čechách potvrdil vypuzeného Bedřicha. Ten si - v patrně jediné bitvě mezi Čechy a Moravany v historii - vydobyl celé knížectví, Moravané byli poraženi a na bojišti zůstaly čtyři tisíce mrtvých.
V Bauerově knize se dočítáme, že první psaný zemský zákoník, který vešel do historie po názvem Statuta Konrádova, předložil sjezdu české šlechty a duchovenstva kníže Konrád II. Ota roku 1189. Zákoník shrnoval dosavadní zvykové právo a přiznával šlechtě dědičné vlastnictví půdy.
Prvním českým králem se stal Přemysl Otakar I. když mu v roce 1191 římský císař Jindřich VI. udělil Čechy v léno za příslib šest tisíc hřiven stříbra. Jenže Přemysl Otakar musel o trůn bojovat, na několik let o něj přišel, až konečně získal potvrzení své královské hodnosti, a to dědičně i pro své potomky, od Oty IV. K uznání českého krále a privilegií českého království se následujícího roku připojil i papež Inocenc III. Přemysl Otakar vládl v letech 1192-1193 a 1197-1230.
Jiří z Poděbrad se sám začal titulovat jako správce Království českého, přestože byl zvolen na zemském sněmu až v roce 1452. Jiřík řídil zemi za vlády mladičkého Ladislava Pohrobka, jehož nárok na trůn uznal zemský sněm když mu nebyl ještě ani rok a který byl korunován českým králem jako třináctiletý roku 1453. Ladislav zemřel po čtyřech letech panování a volební sněm pod vlivem husitské většiny v zemi a početného davu Pražanů zvolil Jiřího z Poděbrad. Ten panoval od 1458 do 1471 a na mezinárodní scéně vystoupil s projektem mírové unie, která by byla vytvořená ze společných branných sil křest´anských panovníků proti muslimským Turkům, jakýmsi předobrazem Organizace spojených národů či Evropské unie.
Ferdinand IV. byl pouze titulárním českým králem v letech 1646-1654. Jeho otec ho dal v Praze korunovat českým králem už ve třinácti letech, jenže než mohl usednout na trůn, Ferdinand onemocněl na neštovice a chorobě podlehl.
Po předčasné smrti staršího bratra nastoupil na trůn Leopold I., který musel během svého panování čelit turecké armádě, obléhající Vídeń v červenci 1683. Později také válčil ve válce o španělské dědictví, které se zúčastnil také anglický expediční sbor. Angličany vedl jeden z nejschopnějších vojevůdců, John Churchill, vévoda z Marlborough, předek slavného britského politika Winstona Churchilla.
Tato recenze by měla být aspoń dvojnásobně dlouhá, abychom mohli poukázat na další zajímavosti či perličky v Bauerově knize. Mnozí z popisovaných vládců si zaslouží zmínku, žel, není na ně dost místa. Dodejme tedy, že Bauer píše zajímavě, vtipně a stručně, čtenář se nikdy nenudí. Jen škoda, že na konci vedle soupisu všech vládců a let kdy vládli, chybí obsah s číslem strany, na které se o něm píše. To je ovšem spíš ediční problém a neubírá nic na zajímavosti textu.
Jarmila Horná
Victoria, B.C.

English

History.

User login

We accept American Express, Visa & MasterCard

Latest Sale Items