czech-books.com

Nestává se často, že žasnu nad nějakou knihou, ale nad touto jsem žasnout nepřestávala. Je to soubor třicíti stručných životopisů vědců českého původu, kteří se úspěšně uplatnili v exilu. Většinu životopisů napsal a soubor připravil k vydání Karel Pacner; František Houdek sestavil devět portrétů, zbývající tři Libuše Koubská. Přestože některé vědní obory, ve kterých se tito vědci vyznamenali a světově proslavili, jsou pro mne „španělskou vesnicí“, díky těmto portrétům jsem získala mnoho nových znalostí, po kterých mi dříve ani nenapadlo pátrat. Navíc vědecká dráha a životní osud každého z těchto vědců je fascinující.
Kniha představuje třicet vědeckých odborníků; mezi obory, ve kterých se uplatnili a proslavili, jsou přírodní vědy, dále matematik, několik odborníků v lékařství, dva astronomové, raketový konstruktér, konstruktér počítačů, systémový vědec, počítačový lingvista, antropolog, literární historik, historik, historička a sociolog. Většina představených vědců patří k posrpnové vlně, několik je poúnorových, nejprvnější se narodil roku 1869, další roku 1894, nejmladší roku 1945. Někteří byli úspěšnými vědci už v Československu a odešli kvůli překážkám kladeným jejich dalšímu odbornému rozvoji či z politických důvodů, někteří naopak nemohli studovat doma a získali možnost studia a vědecké práce až v zahraničí. Historička Eva Hahnová, která odešla do zahraničí jako mladá studentka, naopak říká „Neutíkala jsem proto, že by mě někdo pronásledoval, nebo z nenávisti ke komunismu, nýbrž ze zvědavosti“.
Většina příběhů o odchodu těchto vědců je napínavá až detektivní; někteří z nich emigrovali či uprchli více než jednou (před válkou, vrátili se po válce a opět odešli po únoru 1948 nebo po srpnu 1968). V životě a úspěchu mnoha z nich sehrála velkou roli náhoda a příznivá shoda okolností, která přinesla průlom ve vědě či osobním životě. A ve všech životopisech se zdůrazńuje, že to byla vytrvalost a tvrdá práce, odhodlání nikdy se nevzdat, co vedlo k mimořádným úspěchům všech těchto vědců. Ovšem, nejeden přiznává, že tvrdá práce je mnohokrát připravila o rodinné štěstí a v mnoha případech vedla k rozvodu. Více než polovina žije a pracuje ve Spojených státech, jiní jsou natrvalo usazení v Evropě, imunogenetik Emil Skamene úspěšně působí v Montrealu.
Snad každý z nás zná hypotézu o příchodu prvních lidí na severoamerický kontinent přes Beringův průliv před zhruba 15 tisíci lety. Až v této knize jsem se dočetla, že ji jako první vyslovil český antropolog Aleš Hrdlička. Formuloval ji na základě svého výzkumu koncem 19. a začátkem 20. století na Aljašce. Navíc Aleš Hrdlička spolupracoval během první světové války na podkladech pro presidenta Wilsona k návrhu na poválečné rozdělení Evropy. O matematikovi Václavovi Hlavatém, narozeném roku 1894, zase prohlásil sám velký Albert Einstein, že „pokud vůbec někdo vypočítá moje rovnice sjednoceného fyzikálního pole, bude to profesor Hlavatý“, a on to skutečně vypočítal!
Další z těchto vědců, mineralog Zdeněk Johan, objevil několik do té doby neznámých minerálů a jeho francouzští kolegové ho za jeho práci odměnili tím, že jeden z jeho objevů pojmenovali zdeněkit. Geolog George Jiří Kukla, který se věnoval studiu čtvrtohor a zkoumal spraše naváté větrem v posledních ledových dobách, se postupně stal skeptikem pokud jde o oteplování Země. Dospěl k názoru, že teplota Země byla historicky kolísavá a že soudobé oteplování je především důsledkem pomalého přiklánění slunečního záření k rovníku. Nesouhlasí s klimatology, kteří věří ve výhradní vinu lidské činnosti. A co průkopnická práce kardiochirurga Jana Navrátila, který byl prvním chirurgem v Československu a střední i východní Evropě operujícím na zastaveném srdci?
Těchto několik ukázek nemůže představit všechny pozoruhodné objevy, průkopnickou práci, přínos při výchově nové vědecké generace, ani nestačí na vyjmenování stovek mezinárodních vyznamenání, řádů a ocenění, kterých se českým vědcům v exilu dostalo. My neslavní máme co srovnávat se slavnými spolurodáky.
Mnozí exiloví vědci se po roce 1989 přechodně vrátili do Československa a podílí se na obnově - spolupracují s českými vědci, Akademií věd a universitami, někteří dělí svůj čas mezi zemí, ve které se usadili a Českou republikou. Nicméně se shodují na tom, že jejich původní vlast už není „doma“. Sociolog Zdeněk Suda to vyjádřil slovy: „… v pravém slova smyslu se uprchlíci nevracejí, protože se za ta dlouhá léta v cizině sami změnili, a ani společnost, do které se míní vrátit, není ta, kterou kdysi opustili“. Většina z nás mu dá zapravdu.
Jarmila Horná, Victoria, B.C.