czech-books.com

Co kdyby to dopadlo jinak?
Křižovatky českých dějin
Před vídeńským soudem se projednává žaloba občana proti jeho sousedovi. Pokřtěný soused se provinil vůči svému muslimskému sousedovi hrubou a nepřijatelnou urážkou: vystavil žalobce pohledu na vepřovou pečeni, korbel piva a pohár vína.
K takovému soudnímu přelíčení mohlo dojít ve Vídni pokud by Turci roku 1683 po dlouhodobém obléhání dobyli Vídeń. V Křižovatkách českých dějin historik Vít Vlnas načrtává žánrové obrázky z přelomu let 1683 a 1684: „Nad zasněženými vídeńskými ulicemi se s prvním úsvitem nesou hlasy muezzinů z věží, na nichž ještě přes několika měsíci zněly zvony, přetavené nyní v hradební děla“. … Bez ohledu na podobný soud by se osmanská správa města snažila klíčící rozbroje spíše pacifikovat, protože spory mezi muslimy a křest´any by neprospěly věci velkého vezíra. Přestupům na islámskou víru by se Turci nebránili a novopečení poturčenci by záhy mohli dosáhnout vysokého společenského postavení a značného majetku. Pokud jde například o hygienické poměry, přelidněná a zaneřáděná Vídeń by si pod vládou čistotných Orientálců pravděpodobně polepšila. Kdyby císař přesídlil z okupované Vídně do Prahy, Praha by měla výhodu, protože by se v ní bohatě rozvinuly kulturní aktivity uměnímilovného panovníka a jeho dvora.
Předcházející spekulace o islámské Vídni ilustruje věkovitou otázku, kterou si mnohý z nás občas položil „jak všechno mohlo dopadnout jinak, jen kdybych to tak tenkrát neudělal…“. V knize Křižovatky českých dějin si podobnou otázku o devatenácti historických událostech klade s vědeckou erudicí osmnáct autorů - historiků, politologů a publicistů. Jiří Rak v úvodním článku zdůrazńuje, že nejde o „přepisování dějin“, jakým občas prošly dějiny - například z vlasteneckých důvodů účelové politické a ideologické zkreslování slavné minulosti historiky české obrozenecké doby, nebo nová interpretace Habsburgů po rozpadu monarchie roku 1918, či přepisování výkladu a učebnic historie po Únoru 1948. Zde autoři ponechávají průchod své vědecké fantasii a načrtávají jak by to bylo dopadlo například kdyby… nebyla bitva na Bílé hoře; Turci dobyli Vídeń v roce 1683; obnovila se práva České koruny během šedesátých let 19. století; Říš Rakouská přežila; nezabili arcivévodu; Masaryk padl ve válce; nezřítilo se letadlo se Štefánikem při návratu na Slovensko; Československo nepřijalo Mnichovskou dohodu; zdařil se atentát na Hitlera v listopadu 1939; Hácha nesetrval v úřadě protektorátního presidenta ale rezignoval; spojenecká vojska u Arnhemu zvítězila; Gottwaldovo srdce vydrželo; karibská krize se rozhořela; Dubček v Moskvě nepodepsal; Havel nekandidoval na prezidenta; a některé další události novodobých českých dějin.
Absolvent studia středoškolského dějepisu možná občas zaváhá nad některou z těchto alternativních intepretací. Například, učili jsme se o bitvě na Bílé hoře, pamatujeme si její datum, odchod Jana Ámose Komenského do exilu a popravu českých pánů na Staroměstském náměstí, ale detaily toho kdo s kým tehdy spolupracoval pravděpodobně v paměti nemáme. Ivana Čornejová ovšem zajímavě načrtává otázku co by se bylo stalo, kdyby se tenkrát zformovala odlišná koalice. Pravděpodobně by nedošlo k vystěhovalectví a postih těch, kteří zůstali doma by byl méně drastický. Pro mladší generaci čtenářů, kteří prošli dějepisem socialistického školství bude objevným článek o protektorátním prezidentovi republiky Háchovi, dokonce dvakrát. Jednou díky novému pohledu na „zrádce a kolaboranta“, podruhé spekulací o tom, co by bylo, kdyby Hácha nesetrval ve funkci, ale rezignoval. Petr Kora se domnívá, že Němci by pravděpodobně přikročili k určité formě vojenské okupační správy, která by si vyžádala daleko více lidských životů. Pro starší generaci, která prožila období československé posrpnové normalizace v zahraničí a například nezná podrobnosti jednání post-1989 politiků jako předseda ČSSD Miloš Zeman nebo Stanislav Gross, některé příspěvky možná poněkud vyzní jako příslovečná španělská vesnice – ne každý přesně pozná kde končí realita a začíná spekulace.
Dalším příkladem může být alternativní náčrt z pera Adély Gjuričové, která uvažuje o tom, co by bylo, kdyby se Václav Havel nestal v lednu 1993 prezidentem České republiky. Bez jeho moralizující, filozofující a jakoby váhavé politiky by nakonec Václav Klaus byl méně silný a jeho partneři by mu kladli v řadě otázek značný odpor a jeho posici oslabili. Havel by však nejspíš ustoupil do pozadí, užíval si porevolučního kulturního života, cestoval by, četl záplavy nově vydávaných knih, asi by nějakou sám napsal a díky menšímu stresu by se u něj pravděpodobně nerozvinula některá onemocnění.
Několik málo příkladů vybraných z devatenácti článků obsažených v této pozoruhodné knize nemůže postihnout šíři historického záběru ani dostatečně ilustrovat vynalézavost autorů. Celkově ovšem kniha zahrnuje pro každého něco, možná ne všechno pro všechny, přesto každý článek je zajímavý jak svým tematem tak zpracováním. Vřele doporučuji přečíst si je všechny, dost možná, že se z vás stane fanoušek nejen seriózní ale i alternativní historie. Dobrou zábavu a poučení přeje
Jarmila Horná
Victoria, BC