czech-books.com

Kniha přináší Haškovy nově objevené humoristické texty a povídky a je zdobená ilustracemi Josefa Lady.

Kromě toho jsou zastoupeny i texty Haškova pravděpodobného autorství, ale také povídky spjaté se jménem Haškovy ženy Jarmily, jež jsou rovněž připisovány Haškovi. Texty zahrnují období Haškových literárních počátků, dobu Haškova legionářského období a dokreslují rovněž obraz Haškova přátelství i manželství.

Recenze:

Neznámé a nově nalezené texty s ilustracemi Josefa Lady
Modrý stůl, 2007, vázaná, 157 stran

Je to vůbec možné – další povídky, které napsal Jaroslav Hašek a nikdo je doposud neznal? Ano, milí čtenáři, máme před sebou novou Haškovu knihu! Když v letech 1955-1973 vyšly Spisy Jaroslava Haška, mezi čtenáři se předpokládalo, že je hluboká studnice Haškova psaní do dna vyčerpaná. Jenže odborníci pátrali dále a odhalili další texty, které vydaly na knihu Postrach domu (nazvanou podle titulní povídky).
Nová kniha nám předkládá neznámé povídky, u kterých je Haškovo autorství nesporné či fragmenty jeho nedokončených povídek. Vedle nesporně Haškových povídek jsou v knize texty „Dubia“ – povídky, kde autorství není zcela jisté. Některé z nich jsou podepsané Jarmila Mayerová či Hašková (Haškova manželka) ale připisované Haškovi. Pokud vznikne spor o autenticitě těchto sebraných povídek, bude z toho pravděpodobně jen akademická debata. Jen odborník může spochybnit či potvrdit pravé autorství. Milovník Haškovy tvorby se prostě nemůže nebavit typicky haškovským sršivým humorem a vtipnými postřehy, kterými je i tato nová kniha přeplněná. Však si přečtěte pár krátkých ukázek a poznáte sami…
V souboru pod názvem Kapičky jsou krátké historky jako tato: „Síla je nadžena, ale není bláznivá, žije sebekázní, není pošetilá, ona roste se zdravým člověkem, není ješitná, nýbrž sebevědomá, je mírná, ale pevná, nemluví o citech, nýbrž jimi žije. Na to si vždy vzpomenu, když vidím Rambouska. Chlap jako hora, ale učiněný dobrák. Jednou mu dali podřezat kuře. Vzal nůž, chytil kuře, chvíli ubohé kuře pozoroval, pak odhodil nůž a kuřeti ukousl hlavu. ´Ježíšmarjá´, vykřikla teta, ´co to děláte, Rambousku?´ – ´Milostpaní´, řekl Rambousek, ´zařezat kuře nemám sílu. Tak jsem to takhle´ -“
Další z Kapiček se vrací do doby první světové války. „Když jsme přišli v květnu roku 1915 ještě na rakouské straně do Haliče, byl velký strach z cholery. Důsledek toho byl, že po cestě na pozice všude vrchní štábní lékař Flichter zkoumal vodu v obecních studních, kde jsme přenocovali. Jednou mu konečně řekl hejtman Sagner v Baranních Perelokách, kde byly dvě studny, když vrchní štábní lékař Flichter prozkoumal jednu studnu a uznal vodu za zdraví ohrožující: ´Neopovažujte se zkoumat ještě druhou studnu. Kdyby i byla také ta druhá studna zamořena, co by vojáci pili.´“
Mezi texty sporného autorství je pod jménem Jarmily Mayerové krátká povídka O jednom čertovi, který měl z pekla štěstí. „V pekle byl jeden čert, který dělal jedno veřejné pohoršení za druhým. Začalo to tím, že sebral někde na světě kus mýdla a umyl se. Dostal za to hned disciplinární trest, protože žádný pořádný, dobře vychovaný čert nesmí si nic takového dovolit, ale netrvalo ani čtvrt roku a za všeobecného zděšení umyl se před očima několika zvědavců podruhé. V celém pekle to vzbudilo hnus. A pak již nepomáhaly žádné tresty. … Mýdlo dopadlo jako morová rána na nešt´astné peklo. Naštěstí v nekritičtějším momentě čert dostal rozkaz z Nejvyšší Ruky k odcestování do Paříže. Myl se a holil podle libosti, nosil škrobené límce, česal si cestičku a vůbec vypadal na prvý pohled dost civilizovaně. … Udělal si známost s komornou jedné vznešené dámy a když vznešená dáma jej spatřila, opustil komornou a miloval dámu. Vznešená dáma jej představila u dvora. … Brzo zpozoroval, že princezně není lhostejným, a protože byl po čertech chytrý, začal si dělat dobré oko u jejího tatíka. Poradil mu tu a tam nějaké daně, odporučil mu lacinější konopí na oprátky…“
Celý soubor povídek a fragmentů doplńuje dříve neuveřejněný rukopis Jarmily Haškové, uložený v Literárním archivu Památník národního písemnictví o duševním stavu Jaroslava Haška. V něm Jarmila otevřeně a úprimně píše o slavném spisovateli i o jeho méně příjemných osobních vlastnostech. Čtenář si při tom nejspíš jen povzdechne, že podobných umělců-géniů bylo vícero, ale my nemyslíme na jejich slabosti, my obdivujeme a vychutnáváme jejich dílo. Takový byl zřejmě i Jaroslav Hašek. Možná měl vlastnosti, o kterých se veřejně nevědělo, nicméně to neubírá na jeho komickém talentu a schopnosti čtenáře rozveselit a pobavit. To tato nová kniha přináší plnou měrou a navíc je opět doplněná typickými Ladovými ilustracemi, jaké známe z předcházejících Haškových knih.
Jarmila Horná, Victoria, BC