czech-books.com

Jan Drábek:

Tak jako Havlova poslední kniha Prosím stručně, jeho divadelní hra Odcházení - o loučení kancléře Riegra s jeho úřadem a se jeho vilou, se pohybuje zároveň na několika rovinách. Jsou tu momenty kdy autor hry zasahuje do děje na jevišti, nabádá herce aby nepřehrávali a na konec děkuje divákům, že si vypnuli mobilní telefony a hercům, že se nepitvořili. Havel tedy zde diváka vtahuje do děje zcela precedentním způsobem, co se týče jeho her. Navíc je to zároveň komedie a tragedie, hra didaktická i zábavná fraška, patrně založená na osobních vzpomínkách a taky trochu na Shakespearově Králi Learovi a Čechovově Višňovém sadu. Prostě je tu vše na co si autor, který už v životě byl bohémem, významným dramatikem, disidentem a hlavou státu vzpomene.
A nezapomeňme na roli Vlastíka Kleina, jehož jméno i role se nápadně podobá jakémusi Václavu Klausovi. Ten je autorem knihy nazvané Demokracie, svoboda, trh a já a také poněkud příliš sebevědomý. Za zmínku stojí také Riegrova energická přítelkyně Irena, role která byla do hry vepsána údajně pro paní Dagmar, za svobodna zvanou Veškrnovou.
Aby vše bylo patřičně jasné i nejasné co se týče času a místa, hosté přijíždějí v kočárech, zatím co venku se kácejí stromy motorovou pilou a bývalý kancléř se zmiňuje o svém setkání s Mao Ce-tungem a s Tony Blairem a k dovršení všeho toho působivého zmatku, také s jakýmsi Havlem. Je vila ve které Rieger bydlí symbolem státu a zlenivělý služebník Osvald zosobněním postkomunistické společnosti? Jediná osobnost, která se zdá být bez vážnějších osobních komplexů je babička, Riegrova maminka, která vše řeší přes žaludek. Tedy bramborami s tvarohem a máslem.
Autorovi Odcházení není nic svaté, nakonec ani jeho vlastní slavné výroky. Dubčekovské „Jsme s vámi buďte s námi“ je patřičně zbagatelizováno a vše uzavírá hlas, který připomíná, že Pravda a láska musí zvítězit nad nenávisti. Odcházení je prostě kus našeho současného života brilantně prezentováno: všechno je přeházené, zpochybněné,
neporozuměné, nic není definitivní na co by se člověk mohl spolehnout. Ale stojí za to být v tuto dobu na živu a alespoň si přečíst Havlovo Odcházení. Člověk se rozhodně nenudí.
-Jan Drabek