Himálajský deník

Authors

  • Liba Švrčinová-Cunnings
Himálajský deník  Tell a friend
  • CDN $29.00 (US $23.49) CDN $15.00 (US $12.15)
  • 488 pages
  • ISBN: 9788074252150
  • Publisher: Epocha
  • Published Date: 2014
  • Cover: Hard Cover
  • Comments

Czech

To hory samy si vybírají mezi lidmi, kdo bude patřit mezi jejich blízké, nikoliv naopak.

Liba Cunnings takové štěstí má. Proto také svůj Himálajský deník snad ani nepíše, ale rovnou – tentokráte jen pro čtenáře – znovu žije. Osmkrát se s ní vydáme do míst, před kterými se s úctou a obavami zastavují i pouhé naše představy. Na tolik potřebnou a všudypřítomnou odvahu se tu nijak zvlášť neupozorňuje. Ta jen tiše a sveřepě trvá jako svědectví nezničitelné vůle dát nový smysl vlastní existenci, otřesené tragickou ztrátou dvou dětí.

Výborná recenze naší Jarmily Horné.

Je mezi námi asi moc málo lidí, kteří někdy vystoupili na vrcholky vysoké přes dva tisíce metrů, nejspíš ale většina z nás viděla dokumentární filmy o výstupech v Himalájích a třeba jsme se v duchu ptali, jaké to je doopravdy. A proč tam vlastně někteří lidé šplhají, překonávají hory a údolí, ve výškách až přes šest tisíc často riskují život? Liba Švrčinová-Cunnings se s námi dělí o takové zážitky, zkušenosti nádherné i životu nebezpečné. Její kniha předčí většinu podobné literatury a filmů hloubkou osobních zážitků a pozorování, popisem vlastních pocitů, líčením setkání s různými lidmi i pozoruhodných situací v Nepálu a Tibetu. Celkem podstoupila osm výstupů, některé výstupy jen sama s průvodci a nosiči, při jiných šla navíc s přáteli, ba jednou s českými sportovci, s kterými se seznámila při mezinárodních závodech v Calgary. Nechybí ani líčené komplikovaných letů z Calgary do Káthmandů a zpátky domů. Sama o tom všem říká, že do Nepálu se nedá jít jen jednou.

Jak k těm himalájským trekům vlastně přišla? Liba Švrčinová-Cunnings žije od roku 1970 v Calgary, Alberta, ale zálibu ve sportech si tam přinesla z Československa, kde byla juniorskou mistryní v orientačním běhu, třikrát se kvalifikovala na mistrovství světa, dokončila tři maratóny a věnovala se také triatlonu. Hluboký smutek nad ztrátou dětí po tom, co je její manžel krutě zavraždil, ji přivedly do hor. Sama píše: “Malé problémy vyžadují malé změny, drastické situace vyžadují drastické zákroky. Nezměrná bolest vyžaduje nezměrné dimenze. Himaláj tu dimenzi má. Má pro mě vše – prostor k rozletu a vyčištění duše, samotu k přemýšlení i fyzickou náročnost, která vše nepodstatné z mysli vyžene. Himalájské životní podmínky jsou tak tvrdé, že na zbytečnou prítěž nezbývá energie. Co je důležité a co ne, se vyjasní samo. Jedno z buddhistických učení říká, že člověk by měl dělat věci ve prospěch druhých. Přesně tohle mám na mysli touto knihou. Jsem přesvědčená, že navzdory všem těžkostem a životním tragédiím, které se lidem stanou, je možné z nich vyjít lepší a moudřejší.“

Ale nečekejte mravoučnou lekci o tom jak žít! Himalájský deník je napínavé čtení nejen o namáhavých výstupech a sestupech, sněhu a ledu, rododendronových lesích, výškové nemoci, přenocování většinou ve stanech nebo útulcích bez topení, zřídkavě v pohodlí hotelu s teplou sprchou. Je také o spolupráci s průvodci a nosiči, o setkáních s místními lidmi, s jinými horolezci (víte, že nejohleduplnější jsou kanadští?, o těch nejvíc nafoukaných a hodně nepříjemných si to přečtete v knize také), s buddhistickými mnichy, ale také s Maoisty, kteří terorizovali a vydírali obyvatelstvo i horolezce. Líba poněkud ovládá nepálštinu a díky tomu nejen mohla lépe komunikovat s domorodci, také získala jejich důvěru, ba jí dali nepálské čestné jméno.

Pro nás je nesnadné představit si malou vesnici, která je roztroušená s výškovým rozpětím šest set metrů, či paradoxní spojení středověku a současnosti, když kamenné stavení, ve kterém je i postel z kamenů, je vybavené sluneční baterií a elektrickým sporákem. Během jednoho výstupu byly mezi nosiči dvě dívky, šestnáctiletá a osmnáctiletá, které se velice těšily na trek, protože do té doby nikdy nikde dál z jejich vesničky nebyly a v životě neviděly kolo, auto, nebo autobus, nanejvýš snad někdy v televizi. Jednou autorčina skupina navštívila centrum pro tibetské uprchlíky, kde žijí v bídných podmínkách bez vyhlídky na přijetí do nepálské společnosti, což jí poskytuje příležitost srovnávat jejich osud s osudem a snadnou adaptací československých uprchlíků v Kanadě.

Samozřejmě, že kniha o výstupech v Himalájích věnuje hodně místa také technické stránce výstupů. Švrčinová-Cunnings například píše, že jít povlovně do průsmyku v Nepálu neexistuje, jaké to je lézt hodiny čelem ke kamenné stěně, nebo jak pomůže počkat jeden den, když prudká voda strhla most. Ale také o tom, že je až nepochopitelné jak obrovský a těžký náklad nosiči unesou - ona to ani nenadzvedla a cítila se provinile, že nese jen malý batůžek. Jak píše - během výstupů a nebezpečných sestupů člověk získává úplně jiný názor na vysokohorské horolezecké expedice – není tak podstatné, jestli se někomu podařilo dosáhnout nějakého vrcholu, nebo ne. Co se člověk naučí ocenit, je utrpení, námaha, žízeń, nevyspání, zima a únava, kterou ten horolezec musel podstoupit, aby se vůbec dostal tam, kam se mu podařilo, nebo kam podmínky dovolily. Osobní zkušenost nelze nahradit ničím jiným.

Nevím, jestli čtenáři touží po takové osobní zkušenosti, ale spíš se domnívám, že ani ne. Přiznávám se, že i kdyby mi bylo o padesát let méně, tak bych na himalájské hory nelezla. Přesto skoro pětisetstránkové čtení o bohatých, pozoruhodných, často napínavých zkušenostech autorky a jejích týmů je velice zajímavé, navíc je doplněné mnoha barevnými fotografiemi.

Jarmila Horná Victoria, B.C.

English

Travel, adventure.

User login

We accept American Express, Visa & MasterCard

Top Ten Sellers

Latest Sale Items